Nejstarší česká veršovaná kronika, která byla sepsána nejspíše v letech 1308-1318. V 17. století Tomáš Pešina z Čechorodu ztotožnil toto dílo s boleslavským kanovníkem Dalimilem Meziřičským. I když bylo později vědecky prokázáno, že jejím autorem není, označení Dalimilova již zůstalo.
O "Dalimilovi" víme pramálo. Byl zřejmě příslušníkem šlechty, kterou obdivuje a staví se proti "rodu chlapímu" - měšťanům. Není však vyloučeno, že mohl být i duchovním, neboť byl velmi vzdělaný, ovládal latinu a němčinu ( čerpal z Kosmy a z německých pramenů ).
Kronika obsahuje 106 kapitol. Zaznamenává události od stavby věže babylonské, zmatení jazyků a příchodu praotce Čecha až po rok 1314, tedy po období vlády Jana Lucemburského.
V úvodu autor vypočítává a hodnotí kroniky, které mu při psaní sloužili jako prameny. Nejvýše hodnotí " prastarou kroniku z Boleslavi".Patrně se jednalo o dnes neznámý opis Kosmovy kroniky, z níž přejal mnoho pověstí např.o kněžně Libuši,o Přemyslovi.Autor dále čerpal ze středověkých latinských legend( o sv.Václavu, o sv.Ludmile ) a ústního vypravování kmenových, místních a erbovních pověstí(o erbech českých šlechticů, o vývoji erbu českého panovníka od kotle, orlice a jednoocasého orla až ke lvu dvouocasému).Děje ze sklonku 13. a počátku 14. století líčí autor až podle vlastních zážitků.
Kronika má charakter politického pamfletu, je namířena proti cízácké vládě v Čechách, proti rozpínavosti cizí dvorské šlechty a německého patriciátu.
"Dalimil" zdůrazňuje odpovědnost panovníka za osud své země (promluva Libuše ve 4.kapitole, řeč knížete Vladislava v 63.kapitole...)Celou kroniku prostupuje silné vlastenecké cítění, autor chce svými příběhy posílit pozici české literatury a omezit vyprávění cizích rytířských osudů.Brojí proti cizím zvykům a módám(turnaje, odívání...), odmítá sňatky českých feudálů s cizinkami. Jeho postoj vede dokonce k překonání stavovských rozdílů (Oldřich a Božena).
Dalimilova kronika je psána bezrozměrným veršem, který ji přibližuje mluvenému projevu.Autor promlouvá prostě, často využívá různá přirovnání a rčení, nevyhýbá se ani lidovým výrazům.