Vlastní životopis Karla IV. se dochoval v jazyce latinském, staročeském a středohornoněmeckém.

Toto dílo psal Karel IV. se záměrem vytvořit jakýsi návod k jednání pro své nástupce.Chtěl ukázat, jakými cestami by se měl ubírat úspěšný politik, který chce dosáhnout více, než se podařilo jeho předchůdcům.Panovník by však měl ctít dědický odkaz předků a stát se jeho pokračovatelem.Pro svůj životopis vybíral proto takové životní příběhy, jež byly jeho nejdůležitějšími událostmi jeho života a které vyjadřovaly jeho představy světonázorové, představy, jak účelně a funkčně řídit organizaci panovnické moci a státu.

Karlův životopis je rozdělen na dvacet kapitol. První část, obsahující kapitoly 1-14, začíná předmluvou, po které následuje vylíčení Karlova mládí a politického působení až do roku 1340.Druhou část tvoří kapitoly 15-20, kde jsou popisovány události z let 1344-1346.V úvodu druhé části je krátká zpráva o letech 1341-1344.

Jedná se o jakési kázání, kde panovník vyzdvihuje víru v Boha, poté varuje své nástupce před všemi špatnými lidskými vlastnostmi (pýcha, lakomství, rozmařilost v jídle....).

Po zdůraznění lásky ke studiím popisuje zážitky ze svého dětství a mládí, tedy pobyt na francouzském královském dvoře.Zmiňuje se o Jindřichovi VII., podrobuje kritice Filipa VI., obdivuje opata Pierra Rosiéres, který se mu záhy stal politickým rádcem.Zajímavé je, že zde Karel IV. nehovoří o svých rodičích ani o svém vězení v dětství na Lokti a Křivoklátě.

Autor nás seznamuje s událostmi v hornoitalské lucemburské signorii, kam byl svým otcem Janem Lucemburským povolán, aby spravoval několik italských městských republik. Působivé je vyprávění o Karlově snu (celá sedmá kapitola), který měl ve vsi Terenzo a který se zabývá mravní obrodou mladého panovníka.

Karel IV. přichází do Čech.Temnými barvami je zde vylíčen ekonomický a politický úpadek země. Panovník ostře útočí na část šlechty, která krále nejen nerespektuje, ale staví se navíc odbojně proti němu.Popisuje vojenský zásah proti Bolkovi Minsterberskému.....Pouze útržkovitě se zmiňuje i o smrti své matky.

Zde jsou zachyceny dobrodružné zážitky po útěku z Čech před hněvem krále Jana a účast v bojích v severní Itálii.

Karel IV. navazuje ideologickými úvahami na úvod svého spisu.

Hovoří o událostech let 1339-1340, tedy o opětovném návratu Karla IV. do Čech, o jeho ujímání se vlády nad zemí.
Pokračování v dalších šesti kapitolách má zcela odlišný charakter.Není již psáno v první osobě, ale v osobě třetí, vykazuje i podstatnou změnu koncepce, zaznamenávány jsou pouze některé události, které však neodpovídají Karlovu původnímu záměru.Ke změně dochází i po stránce stylistické, vyjadřování je mnohem více rétorické.
Je velmi pravděpodobné, že posledních šest kapitol bylo napsáno někým jiným než Karlem IV.