V prvním zpěvu líčí básník podmanivou krásu přírody.Jarmila čeká na svého Viléma. Bolestně ji zasáhne zpráva, že její milý, "strašný lesů pán",bude nazítří popraven.Zabil svůdce Jarmilina, netuší však, že ztrestal svého vlastního otce.

Druhý zpěv odhaluje Vilémovo nitro v noci před porpavou. Vězeň vzpomíná na své dětství, a tím se dostává k podstatě tragického příběhu. Otec jej v děství vyhnal z domova , po létech mu svedl milenku.Vilém chtěl spravedlivý trest a nyní sám bude sťat. Myšlenky provází pocit křivdy a vzdoru. Nevěří na život po smrti.

První intermezzo se odehrává na popravišti. Sbor duchů se společně s přírodou připravují na uvítání nového druha.

V třetím zpěvu vyvádějí za krásného májového jitra Viléma za město. V posledních chvílích života se loučí se svou zemí, kterou velmi miloval. Poté je sťat a vpleten na kůl.

Druhé intermezzo zaznamenává nářek Vilémových druhů nad ztrátou svého vůdce.

V posledním zpěvu vstupuje do děje sám básník, navštěvuje místo dávné lidské tragédie. Ztotožňuje se s hlavním hrdinou, což můžeme doložit verši :".....hrdliččin zve ku lásce hlas:Hynku! -Viléme! -Jarmilo!!!"